Ostatní

Nákup e-knihy

12. prosince 2014 v 20:12 | PB
Čtečky knih v poslední době frčí. Do malého přístroje můžete vložit stovky knih a můžete si je vzít třeba na cesty. Já jsem k nim byla od začátku hodně skeptická. Jsem zastáncem klasických knih, prostě není nad to, když si můžete knížkou listovat. Navíc já když čtu, tak v jednom kuse koukám, kolik má kapitola stránek, neustále koukám na obsah apod. V elektrické formě to tak lehké není.

Osobně čtečku nemám, má ji táta, ale začala jsem používat jako čtečku mobil. V metru nebo autobusu se to hodí. Jednu knížku jsem si zdarma stáhla a i když jsem ji už jednou četla, po jejím přečtení jsem byla tak nadšená, že jsem okamžitě začala shánět poslední díl. Doma z té série nemám jedinou knížku, protože jsem si ji vždy půjčovala z knihovny, tak jsem si nechtěla moc kupovat ani poslední díl. Přijde mi prostě divný, kdybych měla jen jednu knížku z celé série. Pak jsem objevila e-knihy. Konkrétně ta moje stála něco málo přes 100 Kč (o cca 120 Kč méně než klasická) a tak jsem se rozhodla, že to zkusím.

Na heurece jsem našla stránku http://knihy.idnes.cz/. Hned v úvodu mě zaujala možnost stažení ukázky knihy, nevím, jestli je to u e-knih běžné, ale je to fajn, protože jsem si mohla zjistit, jestli to půjde do mobilu. K dispozici jsou formáty ePUB, PDF pro čtečky, Kindle (Mobi), PDF. Mně vyhovují formáty PDF.

Vyzkoušela jsem tedy, že v mobilu je knížka pěkně k přečtení a tak jsem ji objednala a hned zaplatila. Ze stránky mě to hodilo na stránku mé banky, kde jsem provedla platbu a okamžitě jsem byla přesměrována zpět na knihy.idnes.cz. Tam už jsem si mohla knížku stáhnout. Vše to trvalo maximálně 5 minut!

Knížku můžu stáhnout kdekoliv a kdykoliv. Mám ji tak v mobilu i notebooku. Vždy se stačí na stránku přihlásit a hned si knížku můžu stáhnout, takže i když přijdu teoreticky o mobil i notebook, nepřijdu o knížku a můžu si ji stáhnout znovu. Když si koupíte více knížek, máte tam pak takovou knihovnu.

Nevím, jestli ještě někdy takhle knížku koupím. Přeci jen mám stále radši klasické knihy. Každopádně je to určitě rychlá a pohodlná varianta a určitě bych ji doporučila.

Setkání s literární postavou

4. září 2013 v 13:27
Seděla jsem na lavičce a čekala na autobus. Už bylo pozdě a já byla šíleně unavená, hlava mi klesala a klesala, když v tom jsem uslyšela zvláštní zvuk a mě zahalil stín. Vzhlédla jsem a nevěřila vlastním očím. Snášel se ke mně obrovský modrý drak.
Nechceš někam hodit, maličká? Uslyšela jsem v hlavě. Vykřikla jsem.
"To přeci není možné. Draci existují?" zalapala jsem po dech.
Evidentně, ozvalo se mi v hlavě.
"Jak jsi se sem dostala?"
To je dlouhá historie a my nemáme čas. Nasedni. Hlavou kývla směrem na svůj hřbet a já si teprve všimla koženého sedla. Nemotorně jsem se na něj vyšplhala a pevně jsem se držela, když Safira vzlétala.
"Chtěla bych ti toho tolik říct," zakřičela jsem.
Stačí si to myslet, uslyším tě, upozornila mě.
Víš, vždy jsem obdivovala lásku mezi tebou a Eragonem, jak jste jeden druhého chránili. Jednou bych to také chtěla zažít, pomyslela jsem si a stále pochybovala, jestli mě uslyší.
Neboj, také to jednou zažiješ, řekl chlácholivým hlasem a já si v té době byla naprosto jistá, že má pravdu.
Během letu jsem se kochala přírodou pode mnou. Nevěděla jsem, jak trefí ke mně domů, ale nepochybovala jsem, že to zvládne. Také jsem nechápala, jak se můžu udržet, ale nějakým záhadným způsobem jsem si připadala, že takhle létám pořád.
Celou dobu jsme si v duchu povídaly. Bylo to tak zvláštní. Věděla jsem, že se blížíme domů a já byla zklamaná.
Uvidím tě ještě někdy?
To záleží jen na tobě, maličká, zasmála se Safira a střemhlav se pustila dolů. Křičela jsem vzrušením jak se země pode mnou přibližovala.
A jsme tady, řekla, když přistávala. Při přistání jsem sebou trhla a najednou... jsem se probudila na lavičce a přede mnou stál autobus...

Safira. Odkaz dračích jezdců. Christopher Paolini.
 
 

Reklama